Všechny vnoučata Dr. Holemona dostali při svém narození jako první dar od prarodičů odběr a uchování pupečníkové krve. V té době dědeček ani netušil, jak velký význam bude mít tento odběr pro jednu z vnuček.
Address: Konviktská 291/24, Praha
Kontakt: 800 900 138
Všechny vnoučata Dr. Holemona dostali při svém narození jako první dar od prarodičů odběr a uchování pupečníkové krve. V té době dědeček ani netušil, jak velký význam bude mít tento odběr pro jednu z vnuček.
Svitlana čekala své první dítě, když lékař v 20. týdnu těhotenství diagnostikoval u jejího nenarozeného dítěte vrozenou srdeční vadu a doporučil jí ukončení těhotenství.
Daria byla v 35. týdnu těhotenství, když jí lékař po vyšetření oznámil, že její dítě má rozštěp páteře. “V ten den jsme měli první výročí naší svatby. Manžel byl se mnou na těhotenském ultrazvuku, abychom spolu mohli vidět naši dcerku, ale dozvěděli jsme se špatnou zprávu,” vzpomíná Emmina matka Daria.
Když Olga před sedmi lety čekala dvojčata, rozhodla se uchovat jim pupečníkovou krev. Porod probíhal těžce, ale nakonec porodila dceru Světlanu a syna Maxima, u kterých lékaři nezjistili žádné abnormality.
V Portugalsku se poprvé použila autologní pupečníková krev k léčbě aplastické anémie. Pacientem byl malý 4-letý Henrique, který je po transplantaci vlastních krvetvorných kmenových buněk z pupečníkové krve v remisi – příznaky onemocnění u něj vymizely.
V roce 2009, kdy měla Sofia 13 let, si se svými rodiči, Aleksandrem a Naděždou žijícími v Chmelnické oblasti Ukrajiny, užívala život a společně se těšili na příchod její sestřičky.
Vše se však otočilo v jeden tragický den, v únoru 2009. Sofia se hrála na zamrzlém jezeře, když se pod ní prolomil led. Nedýchala déle než půl hodiny. Následovala hospitalizace, přístrojové dýchání, kóma.
Rozštěpy rtu a patra jsou závažné vrozené malformace, jejichž terapie si vyžaduje interdisciplinární tým zahrnující pediatra, porodníka, genetika, plastického chirurga, čelistního ortopeda, logopeda, psychologa a dalších specialistů. Protokol rekonstrukce rozštěpu rtu a patra zahrnuje řadu chirurgických výkonů.
Letti neměla ani dva roky, když se jí život otočil naruby. Do té doby zdravá holčička musela spolu s rodiči překonat náročnou cestu k uzdravení, aby se dnes mohla opět bezstarostně usmívat. Pomohla jí k tomu její vlastní pupečníková krev, kterou měla uskladněnou v rodinné bance pupečníkové krve Cord Blood Center.
Naše banka pupečníkové krve Cord Blood Center nabízí aktivně pomoc dětem s odebranou pupečníkovou krví, které mohou být léčeni pomocí kmenových buněk, v rámci programu Pomocná ruka. Již několika dětem jsme zajistili léčbu na špičkovém pracovišti Duke University Hospital v USA s kompletní úhradou nákladů na léčbu i pobyt. Investujeme však také do vlastních klinických studií.
Britští lékaři vyléčili malé pacienty, kteří trpěli smrtelnými dědičnými chorobami, pomocí průlomové terapie, která využívá vlastní kmenové buňky. Tato léčba znamená začátek nové éry v léčbě genetických onemocnění.
37 letá Chen měla diagnostikováno myeloproliferativní onemocnění. To znamená, že její tělo ztratilo schopnost správně vytvářet krev, což může vést k leukémii. Pacientka byla hospitalizována a opakovaně potřebovala krevní transfuze. Když v březnu tohoto roku dostala plicní infekci, její zdravotní stav se zhoršil natolik,
Malý Alex dostal vlastní kmenové buňky z pupečníkové krve v květnu 2014. Byl prvním dítětem na Slovensku, kterému podali vlastní pupečníkovou krev v rámci klinické studie při léčbě dětské mozkové obrny.
Další úspěšná transplantace pupečníkové krve proběhla na Taiwanu. Krvetvorné kmenové buňky lékaři odebrali při porodu novorozence, jehož bratr trpěl nevyléčitelnou chorobou. Dvojročnímu chlapečkovi lékaři diagnostikovali akutní myelodní leukémii. Touto formou onemocnění trpí přibližně 20 % dětí s leukémií. Za těchto okolností byla jediná možnost léčby transplantace krvetvorných buněk.
Tisíce dětí utrpí každý rok poškození mozku s trvalými následky. Dvaapůlroční chlapeček s iniciálami L. B. byl v pořádku až do osudného dne, kdy se mu na několik minut zastavilo srdce. Následkem nedostatku kyslíku došlo k hypoxicko-ischemickému poškození mozku s devastující prognózou. Chlapec zůstal úplně ochrnutý, oslepl, ohluchl, upadl do bdělého kómatu. Jediným projevem života byl nepřetržitý nářek. Jeho šance na přežití byla pouhých 6 % a léčba neexistovala.