Address: Konviktská 291/24, Praha
  Kontakt: 800 900 138

Časté otázky

Připravili jsme pro Vás seznam nejčastějších otázek s odpovědí týkajících se pupečníkové krve a tkáně pupečníku.
Pokud jste nenalezli odpověď na Vaši otázku:

Kontaktujte nás

Jak dlouho může být pupečníková krev uskladněná?

Na základě dosud získaných poznatků se předpokládá, že pupečníková krev by mohla být zamrazená neomezeně dlouho, minimálně po dobu jednoho lidského života. Příslušné instituce sledující skladování biologického materiálu (FDA, EMEA, SUKL) nevydávají žádná omezení na dobu použitelnosti skladované pupečníkové krve.

Výzkum a použití zamrazených živých buněk (spermie, kostní dřeň apod.) ukazuje, že kryokonzervace v tekutém dusíku udrží buňky životaschopné několik desítek let. Nejstarší zamrazené buňky úspěšně použité v medicíně byly použity po 50 letech. Protože se však pupečníková krev zamrazuje pouze poslední desetiletí, jsou v současnosti jen experimentálně ověřené buňky, které jsou uskladněné do 30 let.

Je důležité množství odebrané pupečníkové krve?

Každý odběr pupečníkové krve je specifický, množství odebrané krve závisí na faktorech, jako je velikost dítěte, velikost placenty, délka pupeční šňůry, množství zbývající krve v placentě a pupečníku apod. Pro vlastní použití pupečníkové krve není důležitý její objem, ale počet tzv. jaderných buněk, který se zjišťuje během zpracování. Počet buněk v jednom odběru určuje maximální hmotnost pacienta, pro jakého může být krev k transplantaci použita.

Jak probíhá odběr pupečníkové krve? Je odběr bolestivý?

Odběr pupečníkové krve se provádí ihned po porodu dítěte, po přestřižení pupeční šňůry, avšak ještě před porodem placenty. V době odběru je dítě už v péči dětské sestry. Placenta a pupečník jsou orgány dítěte, které po porodu ztratily svoji funkci, nejedná se o orgány matky. Proto odběr není nepříjemný a bolestivý ani pro matku, ani pro dítě.

Odběr provádí školený porodník nebo porodní asistentka pomocí sterilní soupravy, která je k dispozici v každé porodnici. Jehlou se napíchne pupeční žíla a krev se nechá vytéct do odběrového vaku. V některých případech se dá zbývající krev z placenty ještě odebrat do stříkaček.

Po dobu porodu je prvořadou povinností lékařů postarat se o dítě a matku a až následně o odběr pupečníkové krve. Proto se může stát, že v některých případech lékař nemůže pupečníkovou krev odebrat.

Je potřebné u dvojčat uchovávat pupečníkovou krev od obou dvou dětí?

U dvojčat musíme hodnotit dva úplně odlišné případy – jednovaječná a dvojvaječná dvojčata. Dvojvaječná dvojčata si jsou geneticky blízká naprosto stejně jako jiní dva běžní sourozenci, proto pro ně platí to samé, co pro jiné sourozence. Jednovaječná dvojčata jsou geneticky totožné děti, proto by teoreticky stačil jeden odběr a pupečníková krev by se použila pro kterékoliv z nich.

Standardně se však pouze jeden odběr nedoporučuje z následujících důvodů:

  1. Před porodem si nemusíme být úplně jistí, zda se jedná o dvojčata jednovaječná.
  2. V malém množství případů se nepodaří zrealizovat dostatečně velký odběr, nebo může být krev kontaminovaná. Tehdy by bylo opravdu škoda neprovést odběry oba a druhou pupečníkovou krev zlikvidovat.
  3. Cílem uskladňování pupečníkové krve k vlastnímu použití je zajistit, aby každé dítě mělo uskladněnou svou vlastní krev.

Máme smysl uskladňovat pupečníkovou krev u všech dětí v rodině?

Pokud lékaři použijí na léčbu vlastní pupečníkovou krev dítěte, mluvíme o autologní transplantaci nebo autologní infúzi. Jestliže by se krev použila pro sourozence, jedná se o tzv. alogenní transplantaci – od dárce. Jde však o trochu jiný typ léčby, která se volí i pro jiný typ onemocnění. Při některých chorobách je možné použít vlastní buňky, při jiných by lékaři preferovali buňky od zdravého dárce. V případě potřeby dárce je nejlepším dárcem sourozenec. Dopředu však nevíme, které z dětí by mohlo potřebovat pupečníkovou krev a zda vlastní, nebo od sourozence. Proto má smysl uskladnit ji od všech sourozenců. Pupečníkovou krev z jednoho odběru je možné použít na léčbu pouze jedenkrát.

Při jakých onemocněních se pupečníková krev používá?

Pupečníková krev darovaná matkami do veřejné banky se využívá při onemocněních, kdy je potřebná transplantace krvetvorných buněk od dárců.  Jedná se především o zhoubné i nezhoubné poruchy krvetvorby včetně leukémií, vrozené poruchy imunity či metabolismu a podobně. V USA a Japonsku je dnes krev darovaná matkami nejčastějším zdrojem krvetvorných buněk k transplantacím u dětí.

Vlastní pupečníkovou krev je možné využít u dětí při standardních diagnózách na tzv. autologní transplantaci, zejména jako podpůrná léčba při onemocněních jako jsou nádory dětského věku (neuroblastom, meduloblastom), aplastická anémie, autoimunitní onemocnění apod. Využití vlastní pupečníkové krve je možné i v dospělosti. S věkem se dokonce zvyšuje počet a četnost onemocnění, při jejichž léčbě se využívají vlastní krvetvorné buňky. V rámci experimentální terapie se dnes v USA a Německu sledují léčebné účinky vlastní pupečníkové krve při onemocněních jako je diabetes I. typu nebo u neurologických poruch.
*Na území ČR se naše společnost zabývá odběry pupečníkové krve pro autologní použití. S BPK ČR pak spolupracujeme na tzv. alogenních odběrech pro nemocného sourozence.

Čím se liší buňky pupečníkové krve normální krve nebo kostní dřeně?

V krvi dítěte i dospělého člověka se nacházejí zralé bílé a červené krvinky. Pupečníková krev však obsahuje i kmenové buňky, které se v podobném složení v krvi už nikdy po dobu života neobjeví.

Nejdůležitější jsou krvetvorné buňky, které jsou schopné se proměnit na červené a bílé krvinky, nebo krevní destičky. Krom toho se v krvi nacházejí i jiné kmenové buňky, schopné specializovat se na buňky svalů, kostí a chrupavek, buňky produkující inzulín, buňky srdečního svalu a jiné.

Po narození se krvetvorné buňky nacházejí převážně v kostní dřeni. Tyto buňky jsou však – tak jako jiné buňky těla – ovlivněné faktory prostředí a životního stylu, postupně stárnou a jejich schopnost množení se zmenšuje. Buňky z pupečníkové krve jsou „mladé“ odebrané ve věku nula, mají maximální schopnost se množit. Navíc buňky z kostní dřeně se odebírají již nemocnému pacientovi, mohou být proto kontaminované či porušené, procházejí léčbou např. chemoterapií.

Co je regenerativní medicína?

Regenerativní medicína je oblast medicíny, která se zabývá obnovu poškozených tkání a orgánů. Relativně novým a perspektivně se vyvíjejícím směrem v této oblasti je používání kmenových buněk. Výzkum aplikace kmenových buněk probíhá úspěšně u mnohých kardiovaskulárních a neurodegenerativních onemocněních, dětské mozkové obrně, autismu, traumatických poškozeních mozku a páteře, hypoxicko ischemické encefalopatii a dalších. Dospělé kmenové buňky představují významný posun v poskytování účinné zdravotní péče. Regenerativní medicína má za cíl nejen zlepšit zdravotní stav pacienta, ale zlepšit i kvalitu jeho života, což je velice důležité.

Kmenové buňky, které lze získat při narození dítěte z pupečníkové krve a tkáně pupečníku, patří mezi tzv. dospělé kmenové buňky. Nepředstavují žádný etický problém a jejich využití pro léčebné a výzkumné účely je přijatelné pro všechna světová náboženství. Regenerativní medicína by měla být jednou z prioritních oblastí podpory EU i jednotlivých členských států.

Co jsou klinické studie?

Za účelem ověření bezpečnosti a účinnosti nové léčby se provádí dlouhodobé monitorované klinické studie, které podléhají přísným pravidlům a kontrolám po celou dobu trvání. Na Slovensku je nezbytné, aby příslušné zdravotnické orgány klinickou studii schválily. Každá klinická studie má svůj protokol, což je dokument, který popisuje, co všechno se bude s pacientem dít, jaká vyšetření podstoupí, jaké jsou cíle klinické studie. Podle něj lékaři provádějí terapii.

Díky klinickým studiím se otevírají nové možnosti léčby. Může jít o rozšíření již existující léčby nebo zavedení nových způsobů léčby u dosud neléčitelných onemocněních. Klinické studie tak představují velký přínos pro samotné pacienty, kteří získávají přístup k inovativní léčbě.

Přečtěte si možnosti současného využití kmenových buněk, o naší klinické studii a klinických studiích probíhajících po celém světě.

Může se odběr provést bez předchozí registrace? Na poslední chvíli?

Může se odběr provést bez předchozí registrace? Na poslední chvíli?

Ano, v případě rozhodnutí podstoupit odběr pupečníkové krve pro vlastní uskladnění je potřeba se u nás zaregistrovat cca 1 měsíc před porodem nebo i dříve. Pokud byste to nestihli, tak i před porodem je možné se rozhodnout pro vykonání odběru do rezervní odběrové sady (v každé z odběrových porodnic je náhradní sada, ne vždy jsou však zastoupeny sady na všechny typy odběrů!) a následně po porodu Vám zašleme smlouvu a potřebné dokumenty k vyplnění. V tomto případě je nutné požádat ústně personál nemocnice o odběr pupečníkové/placentární krve nebo tkáně pupečníku přímo při nástupu do porodnice a zavolat si na bezplatnou infolinku 0800 900 138, kde Vás obeznámíme s informacemi o odběru, zpracování a skladování pupečníkové/placentární krve nebo tkáně pupečníku a vyžádáme si Váš podpis. Prosím, nenechávejte své rozhodnutí na poslední chvíli.

Jaká je pravděpodobnost využití pupečníkové krve?

Pupečníková krev se používá v zejména v léčbě těch onemocnění, kde se používá vlastní kostní dřeň. Pravděpodobně použití vlastní pupečníkové krve je dána počtem transplantací, které se vykonají. Ve vyspělých zemích je dnes více jak 40 autologních transplantací (vlastními krvotvornými buňkami) na milion obyvatel ročně. Pravděpodobnost, že člověk podstoupí transplantaci vlastních kmenových buněk v průběhu života je 1: 400. Tento výpočet amerických vědců se provádí na základě jednotlivých onemocnění a frekvence jejich transplantace. Do 20. života člověka je tato pravděpodobnost 1:5 000. Výhodou vlastní pupečníkové krve je, že se odebírá v období zdraví. Lze předpokládat, že tyto krvetvorné buňky zvýší úspěšnost transplantace.

Může se pupečníková krev našeho dítěte použít pro jiného člena rodiny?

Nejčastější použití pupečníkové krve v rámci rodiny je pro sourozence. Při transplantaci krvetvorných buněk, které pocházejí od jiné osoby, je hlavním kritériem shoda mezi dárcem a příjemcem (HLA kompatibilita). Pravděpodobnost, že sourozenci budou shodní, až 25 %. Sourozenecké transplantace vykazují lepší výsledky než transplantace buněk od nepříbuzných dárců. Nejnovější výzkumy však ukazují, že v budoucnu by se uskladněná pupečníková krev dítěte mohla v některých případech použít i na léčbu matky nebo nebiologického sourozence. Alogenní transplantace nejsou v současné době předmětem činnosti Cord Blood Center CZ.

Může se pupečníková krev použít vícekrát?

Na transplantace se používají všechny krvetvorné buňky z pupečníkové krve, protože čím více buněk se použije, tím rychleji se obnoví krvetvorba a zkrátí se tak období, kdy je život pacienta nejvíce ohrožen. Proto se transplantát standardně používá jen jednou.

Při jakých onemocněních se dá použít pupečníková krev uskladněná v rodinné bance?

Kmenové buňky z pupečníkové krve mohou sloužit pro dvě základní oblasti léčby. Na standardní transplantace, pokud je to nezbytné pro obnovu krvetvorby v kostní dřeni. Tento stav může být způsobený samotným onemocněním nebo záměrně během léčby jiného onemocnění, například po chemoterapii. Transplantace krvetvorných kmenových buněk se provádí při více jak 80 různých onemocněních. Dnes se pupečníková krev používá rovněž v oblasti regenerativní medicíny ve schválených klinických studiích. Vlastní (autologní) pupečníková krev se v rámci experimentální terapie aplikuje dětským pacientů s diabetem, dětskou mozkovou obrnou, neurologickými poruchami, ztrátou sluchu nebo vrozenou srdeční vadou.

Při jakých onemocněních se využívá vlastní pupečníková krev a kdy od dárců, například sourozence?

Rozdíl spočívá především v typu onemocnění. Při některých onemocněních se využívají vlastní krvetvorné buňky, při jiných jsou potřebné buňky od dárce. O tom, jaké kmenové buňky je vhodné použít, rozhodují ošetřující lékaři. V geneticky podmíněném onemocnění není možné použít vlastní pupečníkovou krev. V takovém případě se hledá vhodný dárce v rodině anebo v mezinárodních registrech dárců. Seznam onemocnění naleznete zde.

Jaký je rozdíl mezi darováním pupečníkové krve a jejím uskladněním v rodinné bance?

Pokud máte uloženou pupečníkovou krev v rodinné bance, jste jejím výhradním vlastníkem a máte na ni okamžitý nárok. Pokud pupečníkovou krev darujete, vykonáte humánní skutek, vzdáte se však práva na ni. Odebraná krev je majetkem registru dárců a je určena pro nemocného pacienta kdekoli na světě. Může nastat situace, kdy Vaše dítě bude potřebovat pupečníkovou krev, ale jeho vlastní už bude použita na léčbu jiného pacienta. V České republice zajišťuje dárcovské odběry Banka pupečníkové krve ČR (BPK ČR).

Můžeme pupečníkovou krev darovat?

Pupečníkovou krev je možné darovat do registru dárců pupečníkové krve. Kritéria pro darování pupečníkové krve naleznete na stránkách Banky pupečníkové krve ČR bpk.cz . V současné době je možné darovat pupečníkovou krev ve třech porodnicích:

Pro dárcovství pupečníkové krve platí:

  • jde o humánní čin, podobně jako dárcovství krve, a proto je také darování pupečníkové krve pro matku zdarma
  • vlastníkem krve je registr dárců pupečníkové krve
  •  krev je určená pro jakéhokoli pacienta na světě, který by ji mohl potřebovat
  • Pokud by dítě potřebovalo svoji pupečníkovou krev, která byla darována, neexistuje žádná záruka, že ji dostane
  • výběr dárců podléhá kritériím, které se řídí platnou legislativou ČR a EÚ
  • odebraná krev, která nesplňuje požadovaná kritéria, se likviduje nebo využije pro vědecké účely.

Proč jsou kritéria pro darování přísnější jako kritéria pro odběr pro vlastní potřebu dítěte?

Pupečníkovou krev, kterou matky darují do registrů dárců, je určena pro cizího člověka. Buňky jednoho člověka vnášíme do těla jiného člověka. Jde o velmi závažný zásah do organismu pacienta. Proto výběr dárce musí splňovat legislativní a medicínská kritéria. Cílem přísného výběru je ochrana pacienta – budoucího potenciálního příjemce. Výběr je zaměřen na vyloučení všech možných rizik přenosu chorob do organismu pacienta. Použití vlastní pupečníkové krve je podobné autotransfúzi. Do organismu vnášíme jeho vlastní kmenové buňky, které již jednou byly součástí organismu dítěte. Tyto buňky jsou geneticky identické, takže nezatěžují organismus střetnutím s cizími buňkami. Krom toho, buňky z vlastní pupečníkové krve prošly během těhotenství a porodu stejnými podmínkami jako samotné dítě, proto možná rizika při přenosu dítě již neohrožují (na rozdíl od cizího člověka).

Je odběr bolestivý anebo nebezpečný?

Ano, je bezbolestný a bezpečný.

Placenta a pupečník jsou orgány dítěte, nikoliv matky. V době odběru pupečníkové krve je už pupeční šňůra přestřižená a zasvorkovaná a dítě je v péči pediatra. Odběr není nepříjemný ani bolestivý jak pro matku, tak ani dítě. Odběr v žádném případě nezasahuje do standardního průběhu porodu. Česká gynekologicko-porodnická společnost vydala stanovisko, které považuje odběr pupečníkové krve při porodu za bezpečný, nějak zatěžující rodičku ani dítě. Při porodu je však vždy primární povinností lékaře postarat se o zdraví a bezpečí matky a dítěte. Je tedy na jeho zvážení, zda v případě komplikací k odběru přistoupí.

Jak probíhá odběr?

Odběr pupečníkové krve provádí porodník nebo vyškolený zdravotnický personál po porodu dítěte, po přestřižení a zasvorkování pupeční šňůry ještě před porodem placenty. Pupečníková krev se odebírá do sterilní sady, sterilní jehlou se napíchne pupeční žíla a gravitací se nechá vytéct krev do odběrového vaku.  U Premium odběru se odebírá natažením do stříkaček navíc i krev přímo z žil placenty, ale až po jejím porození.

Může se pupečníková krev odebrat při císařském řezu nebo porodu do vody?

Ano. Zkušenosti s odběry pupečníkové krve při císařském řezu nebo při porodu do vody jsou velmi dobré. Samozřejmě, zdraví dítěte a matky je důležitější jak odběr pupečníkové krve. Proto se porodník v případě komplikací sám rozhodne, zda je možné odběr provést. V takovýchto porodech se však pupečníková krev neodebírá tehdy, pokud ji matka plánuje darovat na veřejné banky.

Může se pupečníková krev odebrat u matky trpící těhotenskou cukrovkou?

Ano, pupečníková krev se odebírá i v případě, že matka trpí během těhotenství cukrovkou, gestózou a dalšími. Odběr se neprovádí, pokud má matka během těhotenství prokázanou HIV infekci, syfilis, hepatitida B nebo C.

Mají vliv léky užívané v obě těhotenství na kvalitu pupečníkové krve?

Pokud Vám lékař naordinoval léčbu, je důležité ji v zájmu dítěte i vlastním dodržovat. Z léků, které se ordinují těhotným ženám, žádný neovlivňuje kvalitu kmenových buněk v pupečníkové krvi. Léky, které užíváte, byste však měli zapsat do našeho dotazníku pro rodičku.

Může se odběr nepodařit?

Při porodu je primární povinností lékařů se postarat o dítě a matku, až potom o odběr pupečníkové krve. Pokud se odběr z jakéhokoli důvodu nepodaří, bohužel, pupečníkovou krev nelze již jiným způsobem získat. V některých případech se může stát, že při odběru dojde ke kontaminaci, protože pupečník a placenta prochází porodní cestou, kde se nachází přirozená flóra, ale může tam být přítomna i infekce. Po zpracování se pupečníková krev vyšetřuje a v případě kontaminace závažnými patogenními mikroorganismy se nedoporučuje její použití.

Existuje při zpracování pupečníkové krve riziko záměny transplantátu?

Důkladně propracovaný systém manipulace s pupečníkovou krví během zpracování znemožňuje záměnu transplantátu. Každý odběr pupečníkové krve se označuje dvojitým systémem značení. Pro každý transplantát existují dvě unikátní identifikační čísla. Rovněž se před konečným použitím standardně ověřuje genetickými testy identita u nás uložené pupečníkové krve a osoby, pro kterou se má použít.

Jaké jsou výhody uskladněné pupečníkové krve v rodinné bance?

Skladování pupečníkové krve v rodinné bance zaručuje dítěti okamžitý přístup ke kmenovým buňkám. Uskladněná pupečníková krev je připravená k použití, pacient nemusí být zatížen odběrem kostní dřeně. Navíc kmenové buňky z pupečníkové krve mají unikátní složení a kvalitu, odebírají se v době narození, jsou proto „čisté“ – nezatížené onemocněním, léčbou nebo procesem stárnutí organismu.

Jak se pupečníková krev uskladňuje?

Zpracovaná pupečníková krev se skladuje ve speciálních biologických kontejnerech v tekutém dusíku při teplotě do -196 ° C. Tento systém je zcela nezávislý na elektřině nebo jiné formě energie. Množství tekutého dusíku a teplota v kontejneru se kontrolují monitorovacím systémem. Proti vandalismu jsou skladovací prostory zabezpečeny poplašným systémem napojeným na pracovníky a policii, přičemž samotné prostory jsou umístěny v neustále střeženém areálu.

Jak dlouho může být pupečníková krev uskladněná?

Výzkumy uložených živých buněk (spermie, kostní dřeň, pupečníková krev a pod.) ukazují, že kryokonzervace v parách tekutého dusíku drží buňky životaschopné po celá desetiletí nebo dokonce neomezeně. Další studie vztahující se přímo ke vzorkům pupečníkové krve porovnávaly vzorky po několikaměsíčním a několikaročním skladování, přičemž kvalita pozorovaných vzorků se nelišila ani po 25 letech. Na základě do nynějška provedených výzkumů neexistuje na uloženou pupečníkovou krev lhůta expirace.

Máme uloženou pupečníkovou krev od jednoho dítěte. Má smysl ji ukládat i u druhého?

Pokud lékaři používají k léčbě dítěte vlastní pupečníkovou krev, hovoříme o autologní transplantaci nebo autologní infuzi. Pokud se tato krev použije pro sourozence, pak hovoříme o alogenní transplantaci. Jde však o trochu jiný typ léčby, který je vhodný pro jiná onemocnění. U některých onemocnění je možné použít vlastní buňky, u jiných lékaři preferují buňky od zdravého dárce. V případě potřeby dárce je nejlepším dárcem biologický sourozenec.  Dopředu však nevíme, které z dětí bude potřebovat pupečníkovou krev a zda vlastní nebo od sourozence. Proto má smysl uskladnit ji od všech sourozenců. Pupečníkovou krev z jednoho odběru lze použít k terapii pouze jednou.

Je nutné u dvojčat uskladňovat pupečníkovou krev od obou dětí?

Musíme zvážit dva zcela odlišné případy – dvojvaječná a dvouvaječná dvojčata. Dvojvaječná dvojčata jsou geneticky blízcí jako jakýkoli jiní dva sourozenci, proto pro ně platí to samé jako pro sourozence. Jednovaječná dvojčata jsou geneticky identické, proto by teoreticky stačil jeden odběr a pupečníková krev by se mohla použít pro kterékoliv z nich. Standardně se však jen jeden odběr nedoporučuje z následujících důvodů:

  • před porodem si nemusíme být zcela jisti, zda jde o jednovaječná dvojčata;
  • někdy se nepodaří odebrat dostatečné množství krve anebo může být krev kontaminovaná. Byla by škoda neudělat oba odběry a druhou pupečníkovou krev zlikvidovat;
  • cílem uskladnění pupečníkové krve v rodinné bance je zabezpečit, aby každé dítě mělo uskladněnou svoji vlastní pupečníkovou krev.

Čím se odlišují buňky pupečníkové krve od buněk normální krve anebo od buněk kostní dřeně?

V krvi dítěte i dospělého člověka se nacházejí zralé bílé a červené krvinky. V pupečníkové krvi se nacházejí i krvetvorné kmenové buňky jako i další kmenové buňky schopné se měnit např. na buňky produkující inzulín, kostní buňky, podpůrné buňky mozku, buňky srdce, svalů nebo ledvin. Vědci se domnívají, že kmenové buňky pupečníkové krve jsou schopné se přeměnit na téměř jakýkoli typ buněk.

Co jsou krvetvorné kmenové buňky?

Krvotvorné kmenové buňky jsou částečně diferencované buňky schopné přeměnit se na červené a bílé krvinky a krevní destičky. U dospělých se tyto buňky nacházejí v kostní dřeni, avšak po dobu prenatálního vývoje se nacházejí v játrech a slezině. Několik týdnů před porodem se krvetvorné kmenové buňky začnou uvolňovat do krve a postupně se zachytávají v kostní dřeni, kde zůstávají po celý život. Proto se v krvi novorozence nachází relativně vysoký obsah krvotvorných buněk.

Co jsou kmenové buňky?

Kmenové buňky jsou základní buňky organizmu, dokážou zabezpečit jeho obnovu, protože jsou schopné se měnit (diferencovat) na funkční buňky, například buňky svalů, kůže, vnitřních orgánů, sliznice, kostní dřeně a podobně. V dospělosti se kmenové buňky nacházejí hlavně tam, kde je potřebná rychlá obnova tkáně, jako jsou sliznice, kůže anebo kostní dřeň.

Co je tkáň pupečníku?

Tkáň pupečníku je želatinová hmota, která obaluje tepny a žíly v pupeční šnůře. Tkáň pupečníku obsahuje mezenchymální kmenové buňky, které jsou schopné se přeměnit na specializované buňky v lidském organismu jako např. buňky kostí, chrupavky, nervové tkáně, hladkého svalstva, buňky jater a jiné. Tyto buňky se dnes aplikují v rámci klinických studií pacientům s různými onemocněními.

Co je pupečníková krev?


Pupečníková krev je krev novorozence, která zůstává po narození dítěte a po přestřižení pupečníku v placentě a pupeční šnůře. Výjimečná je tým, že obsahuje vzácné kmenové buňky, které se v krvi v takovém složení již nikdy během života nevyskytnou. Právě kmenové buňky získané z pupečníkové krve se dají využít na léčbu více jak 80 závažných onemocnění.