„K svému bratrovi mám specifický vztah,“ říká Lucia a láskyplně se dívá na svého bratra Patrika, který jí zachránil život. Od úrazu k leukémii. Život se může zvrtnout v sekundě. Své o tom ví i rodiče dnes už třiadvacetileté vysokoškolačky ze Spišského Podhradí.
„Když měla Lucka sedm let, stal se jí ve škole úraz a musela do nemocnice. Tam zjistili, že má vyšší počet bílých krvinek. Poslali nás na další vyšetření, kde se potvrdila chronická myeloidní leukémie. V tom okamžiku se vám zhroutí celý svět,“ vzpomíná matka na nejtěžší okamžik.
Dcera potřebovala transplantaci krvetvorných kmenových buněk, vhodný dárce nebyl. Náhoda však chtěla, že přesně v ten měsíc, v září, kdy měla Lucia osudný úraz, její máma otěhotněla. Na cestě byl Patrik, který s sebou přinesl dar – pupečníkovou krev.
Malý bratr, velký zachránce:
„Pravděpodobnost shody transplantačních znaků u sourozence je pětadvacet až třicet procent. Nechtěli jsme si nechat ujít možnost odběru pupečníkové krve,“ vysvětluje primářka Transplantační jednotky kmenových krvetvorných buněk v DFNsP v Bratislavě MUDr. Júlia Horáková, PhD.
Po odběru pupečníkové krve přišla dobrá zpráva. Malý Patrik byl vhodný dárce. Buněk však nebylo dost, a tak lékaři počkali, až chlapeček dovrší jeden rok, odebrali mu kostní dřeň a doplnili jí pupečníkovou krev. Lucia podstoupila transplantaci v roce 1999. Byla vůbec prvním dítětem na Slovensku, které využilo pupečníkovou krev od sourozence. „Do dnešního dne máme odtransplantovaných pět dětí od shodných sourozeneckých dárců a v dalších čtyřech případech po Lucce bylo množství odebrané pupečníkové krve dostatečné,“ konstatuje primářka Julie Horáková.
