Bronchopulmonální dysplazie je chronické plicní onemocnění, které je jednou z hlavních komplikací u dětí narozených předčasně před 28. týdnem těhotenství s dlouhodobými následky přesahujícími dětství.
Vědci vyhodnotili dlouhodobé výsledky první světové studie, v rámci které využívali buňky z placenty k léčbě předčasně narozených dětí s těžkou bronchopulmonální dysplazií. První studie na lidech, kterou vedli lékaři a vědci z australského Melbourne, byla zveřejněna v časopise Stem Cells Translational Medicine.
Každý rok se v Austrálii narodí přibližně 3 500 dětí velmi předčasně, na Slovensku je to přibližně 4 500 dětí. Výsledky přežití těchto dětí se za posledních několik desetiletí zlepšily, značné procento z nich však trpí dlouhodobým onemocněním plic.
V této studii výzkumníci aplikovali dětem s dlouhodobým onemocněním plic placentární buňky, aby posoudili bezpečnost použití této léčby.
Domnívají se, že tyto buňky pomáhají „nastartovat“ přirozenou obranyschopnost dítěte proti nemoci, aby mu umožnily předcházet této nemoci nebo s ní bojovat.
Studie sledovala prvních 5 dětí, které podstoupily tuto terapii, až do dvou let věku a v pravidelných intervalech hodnotila jejich růst, plíce, srdce, mozek a vývojové výsledky. U žádného dítěte nebyly zaznamenány škodlivé vedlejší účinky, které by se daly připsat léčbě placentárními buňkami.
Hlavním výsledkem této první studie bylo potvrzení bezpečnosti. Dále musí najít správné množství buněk k podání a nakonec musí prokázat, že léčba je účinná.
Lékaři a vědci se již desetiletí snaží najít řešení chronického onemocnění plic souvisejícího s předčasným narozením dětí a tento výzkum znamená první důležité kroky k nalezení řešení tohoto závažného zdravotního problému. Snížení míry dlouhodobého výskytu plicních onemocnění nebo jejich závažnosti bude mít za následek, že tyto předčasně narozené děti budou ve vyšším věku dýchat mnohem lépe. Dlouhodobá plicní onemocnění mají značný vliv na dítě, rodinu a společnost, přičemž někteří lidé jimi trpí po celý život.
Zdroj: https://stemcellsjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/sctm.19-0251
