V roce 2009, kdy měla Sofia 3 roky, si se svými rodiči, Aleksandrem a Naděždou žijícími v Chmelnické oblasti Ukrajiny, užívala život a společně se těšili na příchod její sestřičky.
Vše se však otočilo v jeden tragický den, v únoru 2009. Sofia si hrála na zamrzlém jezeře, když se pod ní prolomil led. Nedýchala déle než půl hodiny. Následovala hospitalizace, přístrojové dýchání, kóma.
„Byl to začarovaný kruh. Dítě je v komatu. Chcete, aby byla mimo kómatu, avšak lékaři ji museli přivést do umělého spánku kvůli křečím, které nebyly slučitelné se životem. Hrozila zástava srdce … “ vzpomíná její matka s hrůzou.
Sofiin lékař – Vladimir Boček, neuropatolog z Centrální okresní nemocnice ve městě Polonia, vysvětluje: „Její stav byl vyhodnocen jako kritický. Diagnóza zněla: hypoxicko-ischemické poškození centrální nervové soustavy, decerebrační rigidita. To znamená, že dítě je ležící, tělo se neustále svíjí v křečích, má zvýšený svalový tonus (svalové napětí) v rukou a nohou, museli jsme ji krmit přes trubičku.“
Sofia strávila 3 měsíce na jednotce intenzivní péče bez jakéhokoliv zlepšení. V té době se blížil porod její sestřičky Marie. „Můj otec navrhl, abychom dali odebrat a uchovat pupečníkovou krev během blížícího se porodu a použili ji později na léčbu,“ vzpomíná matka dívky. Odběrová sada přišla těsně před porodem, který začal předčasně. Naštěstí se odběr pupečníkové krve podařil, byl zpracován a zmrazený, v podstatě připraven k použití při léčbě.
I přesto, že Sofiini rodiče měli možnost odebrat pupečníkovou krev druhé dcerky, stále měli oni i lékaři pochybnosti, zda bude sestřiččina krev shodná se Sofiinou, aby se mohla použít při její léčbě. Měli však velké štěstí, protože se ukázalo, že Mariina pupečníková krev byla pro Sofii vhodná.
Rodina strávila po této nešťastné nehodě měsíce hledáním jakéhokoliv druhu léku, který by mohl zmírnit stav Sofie, ale nic neúčinkovalo, a i když ano, tak došlo pouze k malým zlepšením. Rozhodli se proto vyzkoušet transplantaci pupečníkové krve. Ta se uskutečnila na jedné z ukrajinských klinik.
„Po první transplantaci pupečníkové krve se Sofiin stav postupně začal zlepšovat. Neurologické problémy a křeče zmizely, což je u pacientů s takovou diagnózou vzácné,“ vzpomíná dr. Vladimir Boček.
Navíc o dva měsíce později Sofia poprvé sama polkla! To byl její první „malý-velký“ úspěch.
Kromě léčby pupečníkovou krví Sofia absolvovala různé rehabilitační programy. Podle Sofiiny matky Naděždy se však pupečníková krev stala elixírem života, který vedl k uzdravení dcery: „Kmenové buňky pupečníkové krve jsou jako inteligentní lékař – když se dostanou do těla, dostanou se tam, kde jsou potřeba, a začnou léčit.“ Sofia podstoupila dvě transplantace pupečníkové krve své sestry v jednoročním intervalu a také absolvovala intenzivní rehabilitaci.
Dnes, o 10 let později, navštěvuje Sofia už 8. ročník školy. Nadále má problémy s řečí, ale chodí do školy a komunikuje s ostatními dětmi. „Stále má problémy s matematikou, ale nemusí být pravda, že by je neměla, i kdyby bylo všechno v pořádku,“ žertuje matka.
„Dnes je naše Sofia v podstatě zdravé dítě. Jediná věc, která nám připomíná tragédii, jsou potíže s řečí,“ dodává matka. Sofia má v současnosti čtyři mladší sourozence, dva bratry a dvě sestry. Každý z nich má uskladněnou svou pupečníkovou krev v rodinné bance.
Zdroj: https://parentsguidecordblood.org/en/news/sofias-story-cord-blood-rescue-drowning
