Transplantace pupečníkové krve se zdá být dobrou možností pro pacienty s MDS bez vhodného dárce kostní dřeně.
Podle výsledků analýzy provedené v Japonsku má transplantace pupečníkové krve s nevhodným dárcem podobné výsledky jako transplantace kostní dřeně s nevhodným dárcem.
Na základě svých zjištění autoři analýzy učinili závěr, že transplantace pupečníkové krve s nevhodným dárcem je účinnou alternativou léčby, pokud není k dispozici vhodný dárce pro transplantaci kostní dřeně. Autoři analýzy navíc pro případy, kdy transplantace je potřebná v krátké době, doporučili používat transplantaci pupečníkové krve přednostně před transplantací kostní dřeně s nevhodným dárcem, protože na transplantaci pupečníkové krve stačí krátký čas..
Transplantace kmenových buněk je v současnosti jedinou možnou kurativní léčbou pacientů s myelo-dysplastickými syndromy (MDS). Kmenové buňky pacienta se při ní ničí chemoterapií nebo ozařováním a pak se nahrazují kmenovými buňkami od zdravého dárce. Pro zvýšení šancí na úspěšnou transplantaci lékaři vyhledávají vhodného dárce tak, že srovnávají genetické sekvence pro lidský leukocytární antigen (HLA) příjemce a potenciálních dárců. HLA je protein buněčného povrchu, který má důležitou úlohu při identifikaci cizorodých materiálů imunitním systémem.
Podle autorů studie jen 30 procent pacientů potřebujících transplantaci má vhodného dárce. V případech, kdy dárce vhodný podle HLA není k dispozici, lékaři často pro transplantaci vybírají dárce s jedním nesouladem u HLA. Protein HLA má čtyři variace: HLA A, B, C a DRB1. Nedávná studie ukázala, že nesoulad u HLA C a DRB1 vede k nejhorším výsledkům transplantace (viz související „Beacon news“).
Transplantace pupečníkové krve je stále více považována za alternativu transplantace kostní dřeně u pacientů, kteří nemohou najít vhodného dárce.
Ve zde popisované studii v Japonsku byly retrospektivně analyzovány údaje o 1 028 pacientech v Japonsku, kteří prošli transplantací kostní dřeně, a 351 pacientech, kteří prošli transplantací pupečníkové krve pro vzájemné srovnání výsledků. Dvě sta ze všech pacientů zahrnutých do analýzy mělo MDS. Transplantace kostní dřeně obsažené v analýze proběhly v letech 2000 až 2005 a transplantace pupečníkové krve v letech 1996 až 2005. Mediánový věk pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev, byl mírně vyšší než mediánový věk pacientů, kterým byla transplantována kostní dřeň (37 let versus 34 let).
Tříletá míra přežití pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev, byla 47 procent a byla podobná jako u pacientů, kterým byla transplantována kostní dřeň s jedním nesouladem u HLA: 41 procent v případě nesouladu u HLA DRB1 a 47 procent v případě nesouladu u HLA A, B nebo C. Míra přežití pacientů, kterým byla transplantována kostní dřeň od dárců se dvěma nesoulady u HLA, byla nejnižší (38 procent). U pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev, byla nejpomalejší obnova bílých krvinek a destiček. A to je podle autorů analýzy významné omezení použitelnosti transplantace pupečníkové krve.
Autoři analýzy uvedli, že posoudili několik strategií urychlení obnovy bílých krvinek po transplantaci včetně screeningu pacientů na anti-HLA protilátky před transplantací, transplantace s dvěma jednotkami pupečníkové krve a přímé injekce jednotek pupečníkové krve do kostní dřeně.
Častou komplikací při transplantaci kmenových buněk je reakce štěpu proti hostiteli, při níž kmenové buňky dárce rozeznají imunitní systém příjemce jako cizí a útočí na něj. Podíl mírné až těžké akutní reakce štěpu proti hostiteli byl nejnižší u pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev (9 procent). Pro srovnání, u příjemců kostní dřeně tento podíl činil 19 procent v případě nesouladu u HLA DRB1, 18 procent v případě nesouladu u HLA A, B nebo C a 22 procent v případě nesouladu u dvou HLA.
Autoři analýzy upozorňují, že výskyt akutní reakce štěpu proti hostiteli u transplantací pupečníkové krve mohl být ještě nižší, nebýt rozdílů v preventivní medikaci podané těmto pacientům. Většina pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev, dostala cyklosporin A (Sandimmun), zatímco většina pacientů, kterým byla transplantována kostní dřeň, dostala krátkodobě metotrexát and Prograf (takrolimus), který byl spojen se sníženým výskytem těžké akutní reakce štěpu proti hostiteli. Riziko úmrtí souvisejícího s transplantací bylo také nižší u pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev. Autoři analýzy se domnívají, že nižší výskyt akutní reakce štěpu proti hostiteli u pacientů, kterým byla transplantována pupečníková krev, mohl přispět ke snížení rizika úmrtí souvisejícího s transplantací.
Další informace naleznete v článku Biologie transplantace krve a kostní dřeně (abstrakt).
