Na jaře roku 1994 se tým lékařů sešel na II. dětské klinice v Motole nad případem malého Lukáše. Chlapec měl závažnou poruchou imunity, trpěl nezvladatelnými infekcemi, protože jeho bílé krvinky nebyly schopné pohltit a zlikvidovat protilátkami označenou škodlivinu. Onemocnění se nazývá syndrom líných leukocytů.
Bylo mu skoro šest, buněčnou imunitu měl téměř na nule, po těle mnoho vředů a otevřených ran, odoperované kosti lebky pro chronické záněty středouší. Léčba byla prakticky nemožná. Naděje svitla, když jeho maminka otěhotněla a lékaři díky prenatální diagnostice zjistili, že dítě, které se narodí, je zdravé. A právě zde padla první úvaha o možné transplantaci pupečníkové krve.
Prvním krokem byl vlastní odběr pupečníkové krve při porodu Lukášova mladšího sourozence. Ten se mimořádně zdařil a pupečníková krev byla připravena k transplantaci.
Po dvou měsících se poprvé v České republice uskutečnila první transplantace pupečníkové krve. Lékaři i rodiče malého Lukáše s napětím čekali na výsledek. Nejprve se zdálo, že očekávaný efekt se nedostaví. V době, kdy již začínal tým odborníků pochybovat, se nečekaně vyhojila proleženina na Lukášových zádech. Byla to první známka, že se v jeho těle objevily nové, zdravé bílé krvinky. A chlapec se postupně, jakoby zázrakem, uzdravoval.
Dnes je Lukáš mladým mužem, který žije plnohodnotným životem. Jeho případ odstartoval v České republice program dárcovství pupečníkové krve, která dnes zachraňuje životy po celém světě.
