Pupečníková krev se může využít při léčbě onemocnění jako:
1. Maligní onemocnění krve
-
- Leukémie
- Akutní lymfoblastická leukémie
- Akutní myeloidní leukémie
- Lymfomy
- Hodgkinův lymfom
- Vybrané Non-Hodgkinovy lymfomy jako např. Burkittův lymfom, folikulární lymfom
- Myelomy
- Mnohočetný myelom
- Myelodysplastické syndromy
- Leukémie
2. Poruchy krve (nemaligní) získané
- Aplastická anémie
3. Poruchy krve (nemaligní) vrozené
- Talasemie
- Vrozené hemolytické anémie (srpkovitá anémie)
- Fanconiho anémie
- Blackfan-Diamondova anémie
4. Poruchy imunity získané
- Roztroušená skleróza
- Systémový lupus erythematodes
5. Poruchy imunity vrozené
- Syndrom líných leukocytů
- Wiskott-Aldrichův syndrom
6. Onkologická onemocnění – zhoubné solidní nádory
- Ewingův sarkom
- Neuroblastom
- Rabdomyosarkom
- Thymom
- Wilmsův tumor (nefroblastom)
7. Metabolické poruchy
- Osteopetróza
- Tay-Sachsova choroba
- Gaucherova choroba
- X-vázaná adrenoleukodystrofie
8. Nemoc z ozáření
Téměř 100 závažných chorob, u kterých je možné pupečníkovou krev využít:
Transplantace vlastní pupečníkové krve – autologní (dárcem i příjemcem je ten samý člověk)
Transplantace vlastních kmenových buněk znamená, že lékaři použijí pupečníkovou krev na léčbu dítěte, kterému byla odebrána při porodu, a to kdykoliv během celého jeho života. Pacient si tedy „sám daruje svoje buňky“. Velkou výhodou je, že tělo a pupečníková krev proti sobě nebojují, a proto nenastávají po transplantaci komplikace, což se může stát v případě použití buněk od jiného člověka.
Vlastní pupečníková krev se může použít v případech, kde se standardně používá vlastní kostní dřeň anebo periferní kmenové buňky. Potřebu léčby vlastními kmenovými buňkami, stejně tak i určení jejich zdroje stanovuje ošetřující lékař ve spolupráci s transplantační komisí.
Vlastní pupečníková krev dítěte byla doteď použitá na transplantaci při onemocněních: získaná aplastická anémie, neuroblastom, akutní lymfoblastová leukémie, meduloblastom, retinoblastom, myelodysplastický syndrom a jiná nádorová onemocnění. Vlastní pupečníkovou krev je však možné využít i při léčbě dalších onemocnění.
I když má vlastní pupečníková krev mnoho výhod, někdy je nutné na léčbu využít pupečníkovou krev od sourozence nebo cizího dárce. Jedná se především o případy, kdy je onemocnění geneticky podmíněné a vlastní pupečníková krev by tedy nebyla vhodným řešením.
Použití vlastní pupečníkové krve je možné nejen v dětském věku, ale také v dospělosti. S věkem pravděpodobnost jejího využití naopak roste, protože se zvyšuje výskyt onemocnění, při kterých se využívají k léčbě vlastní krvetvorné kmenové buňky. Transplantací vlastních buněk se dnes provádí více než transplantací buněk od dárců. Celosvětově je tento poměr cca 60:40 ve prospěch vlastních buněk. Je pravděpodobné, že se stále stoupajícím počtem dětí, které mají uchovanou pupečníkovou krev pro vlastní použití (v současnosti se v Evropě a Americe odhaduje tento počet na 2,5 miliónů) v rodinných bankách pupečníkové krve, bude narůstat také počet jejího využití na léčbu. Potenciál vlastní pupečníkové krve mohou dnes využít jen nedávno narozené děti, protože rodinné banky pupečníkové krve existují necelé dvě desítky let. Pravděpodobnost využití bude stoupat také díky početným klinickým studiím a stále se rozšiřujícímu počtu diagnóz, léčitelných vlastní pupečníkovou krví.
Transplantace pupečníkové krve od sourozence – alogenní sourozenecká
Pupečníková krev může být použitá také na léčbu nemocného sourozence. V porovnání s podáním pupečníkové krve od cizího dárce mají sourozenecké transplantace lepší výsledky a nižší riziko závažných komplikací po transplantaci. Jedním z důležitých ukazatelů, zda bude možné transplantovat pupečníkovou krev od sourozence, je shoda HLA znaků. V současnosti může být tato pupečníková krev použitá:
- pro sourozence dítěte, kterému byla pupečníková krev odebraná, v případě plné kompatibility (statisticky cca 25 % sourozenců, což je velkou výhodou oproti velmi nízké pravděpodobnosti shody HLA znaků v případě vyhledávání anonymního dárce) jako ideální zdroj za účelem transplantace mezi dvěma jedinci,
- pro sourozence dítěte v případě haploidentity (50% kompatibilita), pokud není k dispozici vhodnější dárce,
- pro matku dítěte (haploidentická transplantace se sdílením NIMA), pokud není k dispozici vhodnější dárce,
- pro otce dítěte (haploidentická transplantace), pokud není k dispozici vhodnější dárce,
- pro další příbuzné (ve zvláštních případech by pupečníková krev mohla být použita na haploidentickou transplantaci pro vzdálené příbuzné).
Haploidentické transplantace jsou velmi náročné na práci transplantačního týmu. Lídry v tomto typu transplantací jsou transplantační centra v USA a v Německu.
Pokud je starší sourozenec nemocný a matka právě těhotná, lékaři mohou doporučit odběr pupečníkové krve pro potřeby sourozence. V takovém případě rodička nehradí náklady za odběr, zpracování ani uskladnění pupečníkové krve. Více o bezplatném odběru pro nemocného sourozence.
V České republice provádíme odběry pupečníkové krve pro autologní využití nebo ve spolupráci s BPK ČR bezplatné sourozenecké odběry.
Transplantace pupečníkové krve od dárců – alogenní nepříbuzná
Někteří rodiče se rozhodnou, že pupečníkovou krev nedají uchovat pro potřeby svojí rodiny. Darují ji do veřejného registru dárců, kde je k dispozici potenciálním příjemcům z celého světa. V takovém případě mohou zachránit život cizího člověka. Musí si však být vědomi toho, že darováním pupečníkové krve ztrácí nárok na její využití v čase potřeby.
Pupečníková krev z registru dárců se využívá zejména na léčbu leukémií u dětí a dospělých, či genetických poruch krvetvorby a metabolismu u dětských pacientů. V České republice tuto možnost zajišťuje Banka pupečníkové krve ČR
.
