V poslední době zaznamenáváme nebývalý vzestup publikovaných dat zabývajících se rozdíly mezi kmenovými buňkami. Právě taková data související s výzkumnou vědeckou činností poskytují stále novější a podrobnější informace o velmi nepatrných rozdílech mezi buňkami různého původu a umožňují inovativní zdokonalení klinických postupů v oblasti regenerativní medicíny.
Vědci z Institutu revmatologie a poruch pohybového aparátu v Leedsu studovali směsi mezenchymálních kmenových buněk a endotelových buněk izolovaných z pupečníkové tkáně a mezenchymálních kmenových buněk z kostní dřeně v souvislosti s podpůrnou léčbou regenerace kostí, která je důsledkem fraktury nebo resekce nádoru. Efektivní regenerace kostní tkáně přímo úměrně závisí na správné kombinaci buněk, jejich konstrukci, růstových faktorech a v neposlední řadě na mechanických stimulech.
Při fyziologických regeneračních procesech kostní tkáně jsou nově syntetizované cévy stabilizovány pomocí mezenchymálních kmenových buněk a následně propojeny s již existujícími cévami. Z tohoto důvodu je pro trvalou funkční regeneraci a správné prokrvení kostní tkáně nezbytné použití směsi obou typů buněk – mezenchymálních i endotelových.
Předešlé testování při alogenních transplantacích podpořilo využití pupečníkové tkáně, která se díky snadnému přístupu stává užitečným a stále častěji využívanějším zdrojem mezenchymálních kmenových buněk při buněčné terapii.
Na základě výsledků výzkumu pupečníkové tkáně z Leedsu přišli autoři studie s návrhem uskladnění směsí mezenchymálních kmenových buněk a endotelových buněk pro jejich pozdější použití. Takové směsi by byly využitelné zejména na zlepšení prokrvení tkáně a podporu regenerace kostí v případech, kdy je zásobování postiženého místa krví velmi omezené. Mezi takové případy patří například zlomeniny s následným vznikem pseudoartrotické nebo avaskulární nekrózy hlavice femuru (stehenní kosti).
Zdroj www.futuremedicine.com
