Tisíce dětí utrpí každý rok poškození mozku s trvalými následky. Dvaapůlroční chlapeček s iniciálami L. B. byl v pořádku až do osudného dne, kdy se mu na několik minut zastavilo srdce. Následkem nedostatku kyslíku došlo k hypoxicko-ischemickému poškození mozku s devastující prognózou. Chlapec zůstal úplně ochrnutý, oslepl, ohluchl, upadl do bdělého kómatu. Jediným projevem života byl nepřetržitý nářek. Jeho šance na přežití byla pouhých 6 % a léčba neexistovala.
„Zoufalí rodiče pátrali v odborné literatuře po jiných terapiích. Kontaktovali nás a zeptali se na možnost použití synovy pupečníkové krve, kterou radli uskladnit při jeho narození,“ řekl profesor Arne Jensen z německé Ruhr-Universität Bochum. Tato instituce měla zkušenosti s aplikací pupečníkové krve po cílené zástavě srdce s následným poškozením mozku – ale u hlodavců. Na těchto živočiších dokázala, že kmenové buňky jsou schopné kolonizovat postiženou oblast do dvaceti čtyř hodin, proto výzvu přijala. Po devíti týdnech v bdělém kómatu, 27. ledna 2009, dostal malý pacient infuzi svých vlastních buněk.
Za týden přestal křičet a za další tři byl schopen reagovat na výzvy, například stlačit knoflík. Začal otáčet hlavu pomocí krčních svalů a povolila i jeho křeč. Sedm týdnů po podání pupečníkové krve se znormalizovalo i jeho EEG. Buňky opravily zrakové i sluchové centrum, chlapec začal znovu vidět a slyšet. Při hře dokonce rodiče odměnil prvními úsměvy. Dokázal sedět a znovu začal používat základní slovník, který obsahoval přibližně dvě stě slov. Rok po léčbě se už pohyboval na vlastních nohách a trénoval chůzi po schodech, hovořil ve větách.
Odborníci z Ruhr-Universität Bochum, povzbuzení pozoruhodným uzdravením, vyléčili už další dvě děti s poškozením mozku jejich vlastní pupečníkovou krví a aktuálně připravují klinickou dvojitě randomizovanou studii.
