Sofia se narodila jako zdravé dítě. Prvních 6 let prožila jako veselé děvčátko, které běhalo rychleji než starší bratr, milovalo balet a dobrodružství. Vše se změnilo, když se jedné noci probudila se silnými bolestmi hlavy.
Sofia byla aktivní a samostatné dítě a její rodiče ani v nejhorším snu nenapadlo, že by se na tom mělo něco změnit. Nikdo netušil, že v jejím mozku „tiká časovaná bomba“. Když se však 5. listopadu 2017
v noci probudila s nesnesitelnými bolestmi hlavy, život rodiny se navždy změnil. Sofia překonala mozkovou mrtvici (cévní mozkovou příhodu). V průběhu následujících 5 měsíců podstoupila 4 operace mozku a téměř měsíc ležela v kómatu.
Když se holčička konečně probrala, bylo to jiné dítě, než rodiče znali. Sofia se musela naučit mluvit, chodit i jíst. Pohyblivost a funkčnost její levé ruky, kotníku i chodidla byla velmi omezená a objevily se také poruchy řeči, paměti a učení. Každý den byl pro Sofii výzvou, kterou musela zvládnout. Holčička se však nevzdávala a vytrvale a odhodlaně šla za svým cílem.
Rodiče byli na malou bojovnici nesmírně pyšní, ale nedokázali se bezmocně dívat, jak jejich milované dítě dennodenně překonává množství překážek. Asi 2 roky po tom, co Sofia onemocněla, svitla v jejich životě nová naděje. Sofiina teta našla v časopise článek o novém způsobu léčby. Na klinice v Německu se věnovali léčbě důsledků mozkové příhody intravenózní infuzí pupečníkové krve.
Sofiiny rodiče neváhali ani chvíli a kliniku kontaktovali. Už během prvního telefonátu dostali odpovědi na otázky, které je trápily. Po zvážení všech okolností se rozhodli, že Sofia by měla léčbu pupečníkovou krví podstoupit.
Přibližně 3 měsíce po prvním telefonátu, v lednu 2020, přiletěla Sofia s rodiči z USA, odkud pochází, do Německa. Lékař si ještě jednou podrobně prošel Sofiinu anamnézu. Rodičům znovu vysvětlil průběh a význam léčby pupečníkovou krví u pacientů, kteří prodělali mrtvici. V průběhu následujících 2 dnů Sofie dostala infuze, které snášela velmi dobře.
Když se Sofiini rodiče rozhodli její příběh zveřejnit, holčička byla 11 týdnů po léčbě. Viditelné fyzické i psychické pokroky po terapii, které u dcerky pozorovali, jim dávaly sílu o tom mluvit a poskytnout tak naději jiným rodinám s podobným osudem. Protože zdraví našich dětí je to nejcennější, co máme.
