Malý Andrej dostal vlastní krvetvorné buňky z pupečníkové krve. Pro malého Andrejka Szegényho ze slovenských Levic měla být jeho pupečníková krev pouze pojistkou. Ve chvíli, kdy se jeho máma rozhodla pro odběr, doufala, tak jako tisíce jiných matek, že její syn nebude vlastní krvetvorné buňky z pupečníkové krve nikdy potřebovat. Nestalo se tak….
Dnes téměř dvouapůlletý Andrejko je na Slovensku prvním, který dostal své vlastní krvetvorné buňky získané odběrem z pupečníkové krve. Je raritou i co se týče výskytu jeho diagnózy v tak nízkém věku. On ani nikdo z jeho rodiny o takové bolestné prvenství nestál. Osud to však zařídil jinak. Když Zuzana a Marek Szegényovi z Levic čekali svého druhého syna, rozhodli se využít možnost odběru pupečníkové krve při porodu.
„Když se měl narodit starší Martin, tomu je dnes 5 let, ještě taková možnost nebyla,“
říká maminka dvou synů.
„V době Andrejkova narození se podobné odběry v naší porodnici prováděly již prvním nebo druhým rokem, četla jsem o této problematice i v časopisu Dítě. Rozhodli jsme se pro odběr a uložení.“
Nemoc
Těhotenství ani porod syna Andreje nesignalizovaly žádné problémy. Odběr pupečníkové krve se povedl. Vyšetřený a řádně označený putoval jako mnoho dalších do nádoby s tekutým dusíkem, ve kterém se tyto štěpy skladují.
První příznak, že něco není v pořádku, ukázaly jeho oči. Jeho rodiče se s problémem v obavách obrátili na dětskou lékařku. Ta přeměřila dítěti obvod hlavičky a ve srovnání s předchozím měřením zjistila, že lebka se nadměrně zvětšuje. S tím, že se pravděpodobně bude jednat o hydrocefalus, odeslala matku s dítětem na neurologii. Paní Zuzaně nebylo nutné podrobně vysvětlovat, co je hydrocefalus, je to žena se širokým přehledem. Studovala psychologii, ale žádná škola, naučené postupy ani racionální závěry ve smyslu „je třeba zachovat klid“ nenaučí matku nebát se úzkostlivě o své dítě. Ještě téhož večera zašla ke své známé neuroložce v jejich městě a požádala o další vyšetření v Bratislavě. Ultrazvukové vyšetření ukázalo, že příčinou prudce se rozpínající hlavičky chlapečka je nádor.
„Je tam nádor,“
sdělila rodičům primářka neurologie v bratislavské dětské fakultní nemocnici. Dokud jej nevyjmou a nepošlou z něj vzorek na histologické vyšetření, nelze určit, zda je zhoubný, nebo ne. Andrejko dostal hormonální léky proti otoku mozku a spolu s maminkou byl hospitalizován v nemocnici. Byl pátek, následoval víkend. První bezútěšný víkend v nemocnici po takové zprávě. Kolik jich ještě bude? Hned v pondělí lékaři provedli magnetickou rezonanci. Ta potvrdila výskyt třech nádorů. Pod větším, třícentimetrovým, se ukrývaly dva menší.
Operace
Bylo jasné, že operace je nevyhnutelná. Rizikový zákrok s dramatickým průběhem trval sedm hodin, Andrejko ztratil hodně krve. Histologické vyšetření potvrdilo, že se jedná o zhoubný útvar, meduloblastom, který je typický pro dětský věk.
„Nejčastěji vzniká v tzv. zadní jámě, v oblasti mozečku a mozkového kmene,“
vysvětlila odbornice. Ve většině případů se vyskytuje ve věku tří až osmi let. Představuje víc než 20 % všech mozkových nádorů. Příčiny jeho vzniku nejsou známé.
Chemoterapie
Mít zhoubný nádor znamená podstoupit po chirurgickém zákroku léčbu chemoterapií a ozařováním. Andrejkův nízký věk všechno komplikoval. Szegényovi řekli hned na začátku lékařům, že jejich syn má zamrazenou pupečníkovou krev. V ní se nacházejí vzácné kmenové buňky, tak potřebné pro obnovu krvetvorby, jež chemoterapie zničila.
„Andrejko byl léčen poměrně agresivní chemoterapií,“
řekla MUDr. Husáková. „Cytostatická léčba však působí nejen na zhoubné buňky, ale i na jiné, rychle se množící buňky, a to jsou především buňky kostní dřeně. Následkem léčby dochází ke snížení počtu všech druhů krvinek, červených i bílých, i krevních destiček. Pokud však takovémuto pacientovi podáme krvetvorné kmenové buňky, dosáhneme rychlejší regenerace kostní dřeně, úpravy krevního obrazu, a sníží se tak pravděpodobnost komplikací, například v podobě infekcí či krvácení. Díky této možnosti lze použít agresivnější čili účinnější léčbu.
Podání krvetvorných kmenových buněk jako „podpůrná léčba“ při chemoterapii pomohlo Andrejkovi zvládnout těžkou fázi léčení.
„Věděla jsem, že pupečníková krev nás nespasí, protože v tomhle případě neřeší příčinu Andrejkovy nemoci,“
uvědomuje si paní Zuzana.
„Myslím si však, že zvýšila šance na jeho vyléčení, protože díky tomu bylo možné použití silnějších léků.“
NEMOC SE NEVRÁTILA
Popisovat detaily z těch těžkých dnů a měsíců hospitalizace i léčby by bylo zbytečným jitřením ran. Léčba nádoru obyčejně není nekomplikovanou terapií, kterou pacient dobře snáší – obzvlášť když jde o malé dítě. Dnes tohle všechno shrnuje v několika řádcích stručná lékařská zpráva Andrejkovy ošetřující lékařky MUDr. Kristíny Husákové, ve které se kromě jiného píše:
„Terapie začala chemoterapií s nutností zabezpečení periferními kmenovými buňkami – byly použity i kmenové buňky z pupečníkové krve pacienta. Léčba byla poměrně dobře tolerována, s běžnými hematologickými a infekčními komplikacemi. Následně byl pacient lokálně ozářen a po přestávce absolvoval udržovací fázi léčby. Momentálně je v ambulantní péči a nejeví známky obnovení základního onemocnění.“
Dnes je Andrejko usměvavý téměř dvouapůlletý chlapeček, který se stydlivě tulí do maminčina nebo tátova náručí. Není na něm nic neobvyklého, pouze motoricky je rok pozadu. Pořád chodí pouze za ruku. To, že víc než rok měl stejnou hmotnost – osm kilogramů – a nerostl, ho poznamenalo.
„Byl raritou tím, že mu bylo jenom pár měsíců, když byl přijat na onkologii s meduloblastomem, měl shodou okolností odebranou pupečníkovou krev a největší raritou bylo, že ji i dostal,“
vzpomíná jeho máma.
„To se do té doby u nás ještě nestalo.“
Krvetvorné kmenové buňky z pupečníkové krve prozatím na Slovensku dostali pouze čtyři malí pacienti, a to v rámci sourozenecké transplantace. Nebyly to tedy jejich vlastní krvetvorné buňky, dárci byli mladší bratr nebo sestra, kterým je lékaři odebrali z pupeční šňůry v poslední fázi porodu. Samozřejmě, již stovky dětí mají ve skladech Slovenského registru placentárních krvetvorných buněk Eurocordu-Slovakia zamrazené vlastní transplantáty z pupečníkové krve. Jejich rodiče tiše doufají, že je nikdy nebude potřeba použít. Andrejkovým rodičům se sice tato naděje nesplnila, ale živí je jiná: že se jejich synovi zákeřná nemoc nevrátí. „Všechno je lehčí s vědomím, že když překonáte zlé období, bude lépe. Že máte perspektivu, cíl a právo doufat.
Držme jim palce.
