Jak nahlížíme na pupečníkovou krev z hlediska práva? Jaký režim se vztahuje na pupečníkovou krev? Vědí oprávněné osoby o této možnosti a činí svá rozhodnutí ohledně tohoto vědomě?
Má se za to, že pupečníková krev patří dítěti. Vzhledem k tomu, že k jejímu odběru, zpracování a případnému následnému uskladnění dochází v nejútlejším věku dítěte, rozhodují o tomto rodiče jako jeho zákonní zástupci. Ti se musí o tomto dohodnout.
Je samozřejmé, že rodiče toto rozhodnutí činí v nejlepším zájmu dítěte, a proto by měli mít dostatek informací, aby mohli toto rozhodnutí učinit vážně a bez omylů. Shrnutí základních informací a poučení by mělo být obsaženo v dokumentu informovaný souhlas, který musí zákonní zástupci podepsat vždy předtím, než dojde k samotnému odběru pupečníkové krve. Je mimořádně důležité, aby byly informace pravdivé, srozumitelné a pokud možno též vyčerpávající, proto není vyloučeno, že u specifického úkonu, jakým je odběr pupečníkové krve, bude takový dokument rozsáhlejší. S největší pravděpodobností se tím však zdravotnické zařízení snaží co nejpoctivěji rodiče poučit a informovat, a to je klíčové. V této souvislosti je samozřejmě vhodné poskytnout rodičům dostatek času k pečlivému pročtení informací. Z mého pohledu by tak rodiče měli mít možnost získat informace o odběru, skladování, případně darování pupečníkové krve dříve než těsně před porodem, aby si mohli tento krok v klidu a pohodě rozmyslet, aby měli možnost toto rozhodnutí za své dítě učinit nebo neuskutečnit.
Podle mého názoru by budoucí rodiče měli vždy vědět o možnosti pupečníkovou krev darovat, případně uskladnit. Jde o právo jejich nenarozeného dítěte tuto možnost využít, mít vždy možnost dozvědět se, že darování i uskladnění pupečníkové krve existuje, mohou se rozhodnout jakkoli, důležité je, aby i rozhodnutí pupečníkovou krev neodebrat a nevyužít bylo svobodné, vědomé a bez omylu.
