Adresa: Konviktská 291/24, Praha
  Kontakt: 800 900 138

Standardní léčba pupečníkovou krví

Pupečníková krev se může využít při léčbě onemocnění jako:

1. Maligní onemocnění krve

    • Leukémie
      • Akutní lymfoblastická leukémie
      • Akutní myeloidní leukémie
    • Lymfomy
      • Hodgkinův lymfom
      • Vybrané Non-Hodgkinovy lymfomy jako např. Burkittův lymfom, folikulární lymfom
    • Myelomy
    • Mnohočetný myelom
    • Myelodysplastické syndromy

2. Poruchy krve (nemaligní) získané

  • Aplastická anémie

3. Poruchy krve (nemaligní) vrozené

  • Talasemie
  • Vrozené hemolytické anémie (srpkovitá anémie)
  • Fanconiho anémie
  • Blackfan-Diamondova anémie

4. Poruchy imunity získané

  • Roztroušená skleróza
  • Systémový lupus erythematodes

5. Poruchy imunity vrozené

  • Syndrom líných leukocytů
  • Wiskott-Aldrichův syndrom

6. Onkologická onemocnění – zhoubné solidní nádory

  • Ewingův sarkom
  • Neuroblastom
  • Rabdomyosarkom
  • Thymom
  • Wilmsův tumor (nefroblastom)

7. Metabolické poruchy

  • Osteopetróza
  • Tay-Sachsova choroba
  • Gaucherova choroba
  • X-vázaná adrenoleukodystrofie

8. Nemoc z ozáření

 

Téměř 100 závažných chorob, u kterých je možné pupečníkovou krev využít:

Leukémie
  • Akutní lymfoblastická leukémie
  • Akutní myeloidní leukémie
  • Akutní bifenotypová leukémie
  • Akutní nediferencované leukémie
  • Chronická lymfatická leukémie
  • Chronická myeloidní leukémie
  • Juvenilní chronická myeloidní leukémie
  • Juvenilní myelomonocytární leukemie
  • Myelodysplastické syndromy
  • Refrakterní anémie
  • Refrakterní anémie s prstenčitými sideroblasty (sideroblastická anémie)

  • Refrakterní anémie s excesem blastů
  • Refrakterní anémie s excesem blastů v transformaci

  • Chronická myelomonocytární leukemie
  • Lymfomy
  • Hodgkinův lymfom
  • Burkittův lymfom
  • T-buněčný lymfom
  • Lymfoplazmatický lymfom
  • Difúzní velkobuněčný B-lymfom
  • Folikulární lymfom
  • Lymfom z plášťových buněk
  • Kožní T-buněčný lymfom
  • Plazmablastický lymfom
  • Anaplastický velkobuněčný lymfom
  • Waldenströmova makroglobulinémie
  • Anémie
  • Aplastická anémie
  • Fanconiho anémie
  • Vrozená dyserytropoetická anémie
  • Paroxysmální noční hemoglobinurie
  • Srpkovitá anémie
  • Beta thalassemia major (Cooleyova talasémie)
  • Blackfanova-Diamondova anémie
  • Čistá aplazie červených krvinek
  • Abnormality krevních destiček
  • Amegakaryocytóza /Vrozená trombocytopenie
  • Glanzmannova trombastenie
  • Poruchy plazmatických buněk
  • Mnohočetný myelom
  • Plazmocelulární leukemie
  • Primární amyloidóza
  • POEMS syndrom
  • Dědičné poruchy imunitního systému
  • Těžká kombinovaná imunodeficience s nedostatkem adenosindeaminázy

  • X-vázaná těžká kombinovaná imunodeficience
  • Těžká kombinovaná imunodeficience s nízkými počty T a B buněk

  • Těžká kombinovaná imunodeficience s nízkým nebo normálním počtem B buněk

  • Omennův syndrom
  • Kostmannův syndrom (těžká vrozená neutropenie)

  • Myelokatexie
  • Ataxia telangiectasia (syndrom Louis-Barové)
  • Syndrom nahých lymfocytů
  • Běžná variabilní imunodeficience
  • DiGeorgův syndrom
  • Hemofagocytující lymfohistiocytóza
  • Deficit adheze leukocytů
  • X-vázaný lymfoproliferativní syndrom (náchylnost na virus Epsteina-Barrové)

  • Wiskottův-Aldrichův syndrom
  • IPEX syndrom
  • Retikulární dysgeneze
  • Získané poruchy imunitního systému
  • Systémová skleróza
  • Roztroušená skleróza
  • Revmatoidní artritida
  • Systémový lupus erythematodes
  • Polymyozitida – dermatomyozitida
  • Dědičné choroby postihující kostní dřeň
  • Pearsonův syndrom
  • Shwachmanův-Diamondův syndrom
  • Systémová mastocytóza
  • Myeloproliferativní choroby
  • Akutní myelofibróza
  • Agnogenní myeloidní metaplazie (myelofibróza)

  • Polycythaemia vera (pravá polycytémie)
  • Esenciální trombocytémie
  • Fagocytární poruchy
  • Chediakův-Higashiho syndrom
  • Chronická granulomatózní nemoc
  • Metabolické poruchy
  • Syndrom Hurlerové
  • Scheieův syndrom
  • Hunterův syndrom
  • Sanfilippův syndrom
  • Morquioův syndrom
  • Maroteaux-Lamyho syndrom
  • Slyův syndom (deficit beta-glukuronidázy)
  • Mukolipidóza II
  • Adrenoleukodystrofie
  • Krabbeho nemoc (globoidní leukodystrofie)
  • Metachromatická leukodystrofie
  • Pelizaeusova-Merzbacherova choroba
  • Niemann-Pickova choroba
  • Gaucherova choroba
  • Tay-Sachsova choroba
  • Sandhoffova choroba
  • Wolmanova choroba
  • Lesch-Nyhanův syndrom
  • Osteopetróza
  • Erytropoetická porfyrie (Güntherova choroba)
  • Solidní nádory
  • Neuroblastom
  • Meduloblastom
  • Retinoblastom
  • Nádor ze zárodečných buněk
  • Ewingův sarkom
  • Sarkom měkkých tkání
  • Wilmsův tumor (nefroblastom)
  • Osteosarkom
  • Nemoc z ozáření

    Zdroje: https://parentsguidecordblood.org/en/diseases#standard, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26256941/, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/22002489/, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5771710/.

    Transplantace vlastní pupečníkové krve – autologní (dárcem i příjemcem je ten samý člověk)

    Transplantace vlastních kmenových buněk znamená, že lékaři použijí pupečníkovou krev na léčbu dítěte, kterému byla odebrána při porodu, a to kdykoliv během celého jeho života. Pacient si tedy „sám daruje svoje buňky“. Velkou výhodou je, že tělo a pupečníková krev proti sobě nebojují, a proto nenastávají po transplantaci komplikace, což se může stát v případě použití buněk od jiného člověka.

    Vlastní pupečníková krev se může použít v případech, kde se standardně používá vlastní kostní dřeň anebo periferní kmenové buňky. Potřebu léčby vlastními kmenovými buňkami, stejně tak i určení jejich zdroje stanovuje ošetřující lékař ve spolupráci s transplantační komisí.

    Vlastní pupečníková krev dítěte byla doteď použitá na transplantaci při onemocněních: získaná aplastická anémie, neuroblastom, akutní lymfoblastová leukémie, meduloblastom, retinoblastom, myelodysplastický syndrom a jiná nádorová onemocnění. Vlastní pupečníkovou krev je však možné využít i při léčbě dalších onemocnění.

    I když má vlastní pupečníková krev mnoho výhod, někdy je nutné na léčbu využít pupečníkovou krev od sourozence nebo cizího dárce. Jedná se především o případy, kdy je onemocnění geneticky podmíněné a vlastní pupečníková krev by tedy nebyla vhodným řešením.

    Použití vlastní pupečníkové krve je možné nejen v dětském věku, ale také v dospělosti. S věkem pravděpodobnost jejího využití naopak roste, protože se zvyšuje výskyt onemocnění, při kterých se využívají k léčbě vlastní krvetvorné kmenové buňky. Transplantací vlastních buněk se dnes provádí více než transplantací buněk od dárců. Celosvětově je tento poměr cca 60:40 ve prospěch vlastních buněk. Je pravděpodobné, že se stále stoupajícím počtem dětí, které mají uchovanou pupečníkovou krev pro vlastní použití (v současnosti se v Evropě a Americe odhaduje tento počet na 2,5 miliónů) v rodinných bankách pupečníkové krve, bude narůstat také počet jejího využití na léčbu. Potenciál vlastní pupečníkové krve mohou dnes využít jen nedávno narozené děti, protože rodinné banky pupečníkové krve existují necelé dvě desítky let. Pravděpodobnost využití bude stoupat také díky početným klinickým studiím a stále se rozšiřujícímu počtu diagnóz, léčitelných vlastní pupečníkovou krví.

    Transplantace pupečníkové krve od sourozence – alogenní sourozenecká

    surodenec

    Pupečníková krev může být použitá také na léčbu nemocného sourozence. V porovnání s podáním pupečníkové krve od cizího dárce mají sourozenecké transplantace lepší výsledky a nižší riziko závažných komplikací po transplantaci. Jedním z důležitých ukazatelů, zda bude možné transplantovat pupečníkovou krev od sourozence, je shoda HLA znaků. V současnosti může být tato pupečníková krev použitá:

    1. pro sourozence dítěte, kterému byla pupečníková krev odebraná, v případě plné kompatibility (statisticky cca 25 % sourozenců, což je velkou výhodou oproti velmi nízké pravděpodobnosti shody HLA znaků v případě vyhledávání anonymního dárce) jako ideální zdroj za účelem transplantace mezi dvěma jedinci,
    2. pro sourozence dítěte v případě haploidentity (50% kompatibilita), pokud není k dispozici vhodnější dárce,
    3. pro matku dítěte (haploidentická transplantace se sdílením NIMA), pokud není k dispozici vhodnější dárce,
    4. pro otce dítěte (haploidentická transplantace), pokud není k dispozici vhodnější dárce,
    5. pro další příbuzné (ve zvláštních případech by pupečníková krev mohla být použita na haploidentickou transplantaci pro vzdálené příbuzné).

    Haploidentické transplantace jsou velmi náročné na práci transplantačního týmu. Lídry v tomto typu transplantací jsou transplantační centra v USA a v Německu.

    Pokud je starší sourozenec nemocný a matka právě těhotná, lékaři mohou doporučit odběr pupečníkové krve pro potřeby sourozence. V takovém případě rodička nehradí náklady za odběr, zpracování ani uskladnění pupečníkové krve. Více o bezplatném odběru pro nemocného sourozence.

    V České republice provádíme odběry pupečníkové krve pro autologní využití nebo ve spolupráci s BPK ČR bezplatné sourozenecké odběry.

    Transplantace pupečníkové krve od dárců – alogenní nepříbuzná

    Někteří rodiče se rozhodnou, že pupečníkovou krev nedají uchovat pro potřeby svojí rodiny. Darují ji do veřejného registru dárců, kde je k dispozici potenciálním příjemcům z celého světa. V takovém případě mohou zachránit život cizího člověka. Musí si však být vědomi toho, že darováním pupečníkové krve ztrácí nárok na její využití v čase potřeby.

    Pupečníková krev z registru dárců se využívá zejména na léčbu leukémií u dětí a dospělých, či genetických poruch krvetvorby a metabolismu u dětských pacientů. V České republice tuto možnost zajišťuje Banka pupečníkové krve ČR

    .

    Zaujali jsme Vás a chcete se dozvědět víc? Kontaktujte nás na bezplatné infolince 800 900 138.
    Nezávazná online registrace zde.