Žena a život
Kmenové buňky jsou hitem současné medicíny. V lidském těle jich jsou miliony a lékaři se pomalu učí využívat jejich schopností k léčbě. Jedním z důležitých zdrojů těchto vzácných buněk je i pupečníková krev. Proč je tak mimořádná a v čem spočívají její léčebné účinky?
Lukáš byl první
Na jaře roku 1994 se tým lékařů sešel na II. dětské klinice v Motole nad případem malého Lukáše. Chlapec měl závažnou poruchou imunity, trpěl nezvladatelnými infekcemi, protože jeho bílé krvinky nebyly schopné protilátkami označenou škodlivinu pohltit a zlikvidovat. Onemocnění se nazývá syndrom líných leukocytů.
Bylo mu skoro šest, buněčnou imunitu měl téměř na nule, po těle mnoho vředů a otevřených ran, odoperované kosti lebky pro chronické záněty středouší. Léčba byla prakticky nemožná. Naděje svitla, když jeho maminka znovu otěhotněla a lékaři díky prenatální diagnostice zjistili, že dítě, které se narodí, je zdravé. A právě zde padla první úvaha o možné transplantaci pupečníkové krve. Prvním krokem byl vlastní odběr pupečníkové krve. Ten se mimořádně zdařil a pupečníková krev byla připravena k transplantaci.
Po dvou měsících se poprvé v České republice uskutečnila první transplantace pupečníkové krve. Lékaři i rodiče malého Lukáše s napětím čekali na výsledek. Nejprve se zdálo, že očekávaný efekt se nedostaví. V době, kdy již začínal tým odborníků pochybovat, se nečekaně vyhojila proleženina na Lukášových zádech. Byla to první známka, že se v jeho těle objevily nové, zdravé bílé krvinky, které se ale dlouho nedaly v krevním oběhu najít, protože se okamžitě vrhaly na likvidaci ložisek infekce. A chlapec se postupně, jakoby zázrakem, uzdravoval. Dnes je Lukáš mladým mužem, který žije plnohodnotným životem.
Zázračné kmenové buňky
To, co z pupečníkové krve malého Lukáše uzdravilo, byly kmenové buňky. Nespecializované základní buňky, které mají schopnost proměnit se v jakoukoliv jinou buňku tkáně nebo orgánu. Například krve, nervů, svalů nebo kůže. Pokud tedy dojde k onemocnění krvetvorby, jako měl malý Lukáš, může se poškozená krvetvorná tkáň vyhojit transplantací krvetvorných kmenových buněk. Syndrom líných bílých krvinek však není zdaleka jediným takto léčitelným onemocněním. Mezi nejznámější patří nádorová onemocnění, jako jsou leukémie nebo lymfomy. Na dalším místě jsou vrozené nebo získané poruchy krvetvorby a metabolismu. Jedná se zejména o závažné typy anémií, jako jsou srpkovitá anémie, talasemie, Fanconiho anémie apod. Tato onemocnění jsou poměrně vzácná.
Pupečníková krev však obsahuje ještě další typ kmenových buněk – mezenchymálních. Ty stále čekají na své využití. Aktuálně probíhá ve světě řada výzkumů a klinických studií týkajících se jejich využití v regenerativní medicíně. Značně pokročilé a zatím i úspešné se jeví studie využití těchto kmenových buněk v léčbě diabetu I. typu a dětské mozkové obrny, uvádí MUDr. Ivan Fales z Banky pupečníkové krve ČR. V běžné praxi je pupečníková krev standardně využívána k léčbě onemocnění krvetvorby.
Pro sebe, pro sourozence nebo anonymně?
Využití kmenových buněk v léčbě nabízí hned několik. Kmenové buňky z pupečníkové krve můžeme použít tzv. autologně, tedy použijeme své vlastní, od sourozence, nebo alogenně, od cizího dárce. Toto rozlišení není jen trochu nadbytečným vědeckým „tříděním“. Vlastní kmenové buňky totiž mohou mít odlišné léčebné užití od darovaných. Důvodů je hned několik. Tím hlavním je skutečnost, že některá onemocnění máme zakódovaná už dědičně. Na prvním místě jsou to některé typy leukémií, zvláště pokud dítě onemocní do třetího roku života, genetický vliv se většinou potvrdí. V takovém případě transplantace vlastních kmenových buněk nemá smysl, protože s transplantací bychom znovu nemocnému transplantovali jeho vlastní genetický problém. Zde jsou na místě alogenní transplantace, tedy buď od cizího dárce, nebo sourozence. Druhou skutečností, která se využívá u darovaných krvetvorných buněk je i fakt, že po podání krvetvorných kmenových buněk nastává imunologická reakce, která by měla vést k vytvoření nové, zdravé krvetvorby. Toho nelze vlastními kmenovými buňkami dosáhnout.
U onemocnění, která vznikla na jiném, než dědičném podkladě se často mohou využít vlastní kmenové buňky. Jedná se například o podpůrnou léčbu při meduloblastomu nebo těžké chemoterapii.
Kostní dřeň nebo pupečníková krev?
Někdy se můžeme setkat s mylným názorem, že pupečníková krev plnohodnotně nahrazuje kostní dřeň. Situace není zdaleka tak jednoduchá. Nejčastěji se stále transplantuje kostní dřeň. Podle typu onemocnění se volí vlastní kostní dřeň, nebo se hledá vhodný dárce. Pupečníková krev je však hned druhou volbou. A mnohdy jedinou. Ne vždy se totiž najde na světě vhodný dárce kostní dřeně nebo je vlastní kostní dřeň použitelná. Potom může být vlastní či sourozenecká pupečníková krev obrovskou výhodou. Pravděpodobnost shody mezi sourozenci je 25%.
Banky pupečníkové krve
Prakticky všude ve vyspělých státech vedle sebe existují dárcovské banky pupečníkové krve, které shromažďují pupečníkovou krev od dárců, určenou k transplantaci komukoliv na světě a soukromé banky pupečníkové krve, které poskytují službu uchování pupečníkové krve dítěte, jemuž byla odebrána. V České republice působí dárcovská Banka pupečníkové krve ČR, na jejímž chodu se nemalým způsobem podílí nadační fond Kapka naděje a v současnosti zakouší podporu i ze strany Cord Blood Centera, jediné soukromé banky pupečníkové krve působící celorepublikově. Ačkoliv světové trendy směřují ke spolupráci těchto bank, objevuje se řada sporných míst a problémů.
Pozor na omyly
Uchování pupečníkové krve pro vlastní dítě komerčními společnostmi má v České republice řadu kritiků z řad odborné veřejnosti. Důvodem však není vlastní služba uchování pupečníkové krve, jako spíše způsob informování nastávajících rodičů o jejím reálném využití a metodách získávání zájemců o tuto službu. Budoucí rodiče se tak poměrně běžně mohli setkat například s dotazem: A co budete dělat, až vaše dítě onemocní akutní leukémií a nebudete mít uloženou pupečníkovou krev? Proti takové manipulaci byla veřejnost takřka bezbranná.
Uchovávání vlastních tkání, tedy i pupečníkové krve, je celosvětově velmi mladou službou. S tím souvisí i tápání v zapojení marketingových a reklamních prvků ze strany některých firem. Historicky se způsoby reklamy a marketingu v této oblasti přebíraly poměrně nekriticky ze zahraničí, především z USA.
Potřeba ochránit veřejnost před těmito praktikami nás vedla k tomu, že jsme se začali výrazně soustředit na osvětovou činnost. Vytvořili jsme pracovní skupinu složenou ze špičkových odborníků z různých oborů medicíny, etiky a práva, která má za úkol shromažďovat nejnovější poznatky ohledně využití pupečníkové krve a nabízet aktivně rodičům přesné, nezavádějící informace, uvádí Mgr. Tomáš Pavlíček, country manager Cord Blood Center CZ, která umožňuje uchování pupečníkové krve pro vlastní potřebu dítěte.
Každý z nastávajících rodičů musí zvážit, jak naloží s pupečníkovou krví vlastního dítěte. Doba, kdy byla pouhým biologickým odpadem, je dávno pryč. Rozhodování o pupečníkové krvi je součástí zodpovědnosti, kterou s sebou rodičovství přináší. Vždy je třeba zvážit nejen možnosti aktuálního využití, ale i potenciál světových výzkumů, který skýtá naději na využití pupečníkové krve ve velmi široké oblasti medicíny.
