Nejsem snílek…
… alepoň to o sobě říká žena, které se splnil životní sen snad každé mladé dívky: stala se Miss České republiky '95, triumfovala jako Miss Europe '95 a dnes je českou Miss tisíciletí. Když se s ní setkáte, budete okouzleni nejen její krásou, ale i vstřícností a přívětivostí. Jak se žije Monice Žídkové, jak dnes nahlíží svou kariéru a co je pro ni tím nejdůležitějším v životě?
Na úvod je třeba se zeptat, čemu se v současnosti nejvíce věnujete?
Práce je u mě velmi různorodá. Nejvíce se věnuji své kosmetické firmě, ale také moderování společenských akcí, podpoře charitativních akcí, focení kampaní a produkci. A nesmím zapomenout na své dvě zlatíčka, protože těm věnuji veškerý volný čas.
Jak vypadá Váš běžný den?
Vstávám kolem 6.30 a za půl hodiny budím svou dceru do školy, chystám snídani a svačiny. Potom vedu syna Davida do školky a vrhám se do denního kolotoče. Jedu na firmu, na domluvené schůzky nebo pracuji z domova na počítači. K rituálům patří i dopolední káva, většinou jí dopíjím studenou. Niki chodí ze školy rovnou domů, takže skoro každý den vařím. Někdy vypomůže s obědem babička, jindy se stavíme do restaurace. Stihneme úkoly a začínají rozvozy na kroužky – mažoretky, angličtina, koně, klavír … to už s námi jezdí i David a dělá mi parťáka. Doma se scházíme kolem 18. hodiny a přiznám se, že večer se těším na seriál, na knížku, prostě na klid.
Jaké to je skloubit mateřství a kariéru tak úspěšné ženy, jako jste Vy?
Někdy je to obtížné, zvláště když jedu třeba na dva dny do Prahy a musím sbalit sebe, děti… zavést je k babičce. Na nic nezapomenout… Jinak se s manželem doma střídáme, někdy se potkáme opravdu až po dvou dnech. Vše řešíme telefonicky. Výhoda je, že si pak můžu udělat víc volna a jsem v práci sama svým pánem.
Jak jste prožívala svá těhotenství?
První těhotenství jsem si užívala, i přesto, že jsem byla v posledním ročníku na vysoké škole a státnicovala jsem v sedmém měsíci. Státnice jsem měla v červnu a Niki se narodila v srpnu. Takže žádná procházka růžovým sadem. Ale na miminko jsem se moc těšila, i když s obavou, zda vše zvládnu. Každý měsíc jsem pečlivě studovala, co všechno se děje, jak je miminko veliké, jestli slyší… U druhého už na to nebyl čas, tam dala zabrat čtyřletá slečna.
Co Vás vedlo k rozhodnutí nechat svým dětem uložit pupečníkovou krev?
Myslím si, že to bylo velmi správné rozhodnutí. O této možnosti jsem se dozvěděla krátce před porodem a vůbec jsem neváhala. Je to věc, která jednou může zachránit život. Měla jsem skvělého porodníka, který mi vše vysvětlil, a měla jsem jasno. Věděla jsem, že to neohrozí mě ani miminko. A tak nebyl důvod, proč do toho nejít. Nikdy dopředu nevíte, zda se odběr povede a kolik krve se odebere, důležité je rozhodnutí do toho jít.
Jak Vás mateřství změnilo?
Začala jsem se i víc uvědomovat, co to znamená bát se o děti. A čím jsou starší, tím je to silnější. Najednou víte, proč vám rodiče říkali – tam nechoď, tohle nedělej… Vychovávat děti je velmi těžké a není žádný recept na to, jak to udělat správně. Nemám už odpovědnost jen sama za sebe, to je ten hlavní rozdíl.
Jaké jsou podle Vašeho názoru současné maminky a mají svou situaci složitější než například generace jejich maminek?
Řekla bych, že v něčem je složitější a něco máme teď jednodušší – papírové plínky, hotová jídla pro kojence, očkování, zdravotnickou péči, informace. Na druhou stránku musí mamky hned do práce, aby nepřišly o místo, vracejí se hned – musí dát děti do jeslí nebo si najmout chůvu. Tím, že je všude internet, mobilní telefon a pořád jsme v práci, nemáme moc času ani doma na děti.
Zvítězila jste v soutěži o českou Miss tisíciletí, proč myslíte, že jste to byla právě Vy?
Asi proto, že hlasovali lidé na internetu, a ne nějaká desetičlenná porota. Je to pro mě velká čest. Přece jen rok 1995 je už dávno minulostí, a lidé nezapomněli… Jsem moc ráda, že mezi jednadvaceti královnami krásy si vybrali mě.
Co je Vaším snem, po čem toužíte?
Nejsem moc velký snílek, raději mám příjemnou realitu, kterou mohu ovlivnit. Ráda bych si zdokonalila angličtinu a podívala se na nějaké exotické místo. Ale naprosto šťastná budu, když budeme doma všichni zdraví a spokojení.
[widgetkit id=15]
